Švédská klasika - Vätternrundan

2025-06-22

Minulou sobotu 14.6.2025 jsem úspěšně zdolal první ze čtyř závodů Švédské klasiky - Vätternrundan. Jedná se o 315 kilometrů (do roku 2019 pouhých 297 km) dlouhý cyklistický závod okolo jezera Vättern.

Ačkoliv jsem se na závod přihlásil až 16 března, tak má cesta začala už během června předchozího roku, kdy jsem si pořídil první silniční kolo v životě - Univega Antaris Pro 57 cm. Během letním výletu do Čech jsem zakoupil cyklistické boty a nalezl své cyklistické oblečení. Po návratu do Švédského království jsem tedy v plné výbavě mohl nasednou na svého bílého koně (rozuměj kolo) a vyrazil na solo výlety v okolí. V průběhu léta přibyl do ještě výbavy cyklistický trenažér. Za odvoz, no neber to.

Již během říjny klesly teploty, tak nízko, že jsem upnul kolo do trenažeru a začala zimní příprava. Po několika delších trénincích bylo jasné, že k dokonalosti něco chybí. To vedlo k pořízení projektoru a při jízdě na trenažeru jsem začal sledovat filmy, seriály nebo přednášky. Pro další zpestření jsem se občasně účastnil tréninků na stacionárních kolech s místních triathlonovým klubem.

V březnu jsem pořídil černého koně - silniční kolo Merida Ride 90 - a začal trénovat především na něm. Kolo mi lépe sedí a je i trochu lehčí. Stále žádný karbon, ale už se skoro blíží k mentální hranici 10 kilogramů. A nyní už jsme v bodě, kdy jsem se přihlásil na všechny závody Švédské klasiky.

Přidal jsem se do skupiny Sub9, jejímž cílem bylo dokončit Vätternrundan pod 9 hodin. V dubnu jsem se zúčastnil skupinových tréninků a začal nabírat zkušenosti ohledně jízdě v peletonu. Zásadní posun proběhl během cyklistického soustředění na Ålandu. Ten popisuji v předchozím příspěvku. Do poslední chvíle jsem váhal, zda se nepřesunout do pomalejší skupiny s cílem objet jezero pod 11 hodin, ale nakonec jsem se rozhodl zůstat ve skupině Sub9.

Poslední společný tréninky proběhl na Švédský národní den 6. června, kdy jsme urazili přes 230 kilometrů. Následoval předsoutěžní týden (tapering period), kdy je hlavním cílem, aby si tělo odpočinulo a bylo připraveno podat maximální výkon. Za celý týden jsem dal pouze dva tréninky. V pondělí hodinovou jízdu ve výšším tempu a ve středu 6x90 s intervaly s dlouhým odpočinkem. Ve čtvrtek jsem prakticky nevylezl z postele a v pátek už jsem vyrazil do městečka Motala, kde Vätternrundan začíná.

V pátek brzo odpoledne jsem vyrazil s Lassem směr Motala. Po skoro 4 hodinách jízdy jsme dosáhli cíle a vzhledem k našemu brzkému příjezdu jsme si mohli v klidu (rozuměj bez davů lidí) vyzvednou startovní čísla a prohlédnou si vesničku s nejnovějším cyklistickým vybavením.

Navečer jsem se přesunuli do pronajaté vily. Zde byli ubytováni téměř všici z našeho týmu a tak jsem mohl pozorovat, jak probíhá den před závodem u zkušených matadorů. Večeře je jednoduchá, každý má pizzu nebo těstoviny. Následuje míchání energetických nápojů, umístění startovních čísel na kolo, přilbu, dres a případně druhá večeře, jelikož každý sacharid (hlavní zdroj energie při závodech) se počítá. První závodníci, vyráží na svou cestu okolo Vätternu již v 19:30, dlouho předtím než mi jdeme spát.

Ráno je poklidné, startujeme až po poledni, a tak se stává až mezi osmou a devátou. Přípravy, ale rychle nabírají obrátky. Prvním úkolem dne je pořádná snídaně: ovesná kaše, vajíčka na tvrdo. Druhým úkolem je rozhodnout, kolik a čeho umístit do potravinových boxů do jednotlivých dep. Náš servisní tým bude ve dvou depech: (1) na 110 kilometru v Bankeryd a (2) na 210 kilometru za městečkem Karlsborg. Provádím mentální gymnastiku a rozděluji vše, co jsem si dovezl do přidělených plastových boxů. Hlavní zdroj energie tvoří energetické gely, které přelévám do gumových flašek. Co flaška to 180 gramů sacharidů, doplněno o banány, corny ovesné sušenky a tajný východoevropský trip (jak to ostatní v týmu nazývají): med s vodou. V každém depu na mě čekají 2 plné cyklolahve, přičemž všechny, až na jednu v posledním depu, jsou doplněny o energetický prášek. Někteří do svých boxů připravují sendviče s burákovým máslem, tortily s hummusem a tofu. Jiní do oblasti stravy zahrnují i tablety immodia, aby nemuseli v průběhu závodů na toaletu. Třetím úkolem je finální kontrola kola. Správný tlak v pneumatikách, nahrát mapy do cyklonavigace, namazat řetěz, naolejovat šlapky.

Start se neúprosně blíží a mi stále nevíme, jaké bude pořadí na trati v depech. Pořadí v depech je důležité, abychom rychle nalezli svůj box. Přeci jen 3 minuty, které máme vyhrazené v každém z dep neposkytují mnoho přebytečného času. Scházíme se všichni v obývacím pokoji a stavíme se do pořadí, ve kterém budeme na trati. Poté označujeme své boxy, dle přiděleného pořadí.

Ale né. První pokus selhal a boxy jsou označeny nesprávně. Do startu zbývá asi 30 minut a mi přesunujeme všechny potraviny z původního do nového boxu, který je označen správným číslem. Já mám číslo 7. Jelikož došlo ke změně, tak si číslo píši i na ukazováček levé ruky. Nyní je vše připraveno a přesouváme se na start. Naštěstí je start vzdálený asi 5 minut jízdy na kole a tak stíháme ještě společnou fotku.

Je 12:18 a za podpory fanoušků vyrážíme na cestu. Na prvních 5 kilometrech potkáváme tři cyklisty, kteří píchli duši. Já náhradní duši mám, ale nemám pumpičku, takže bych musel počkat na servisní auto až pojede okolo. Tuto negativní myšlenku rychle zaháním a užívám si zatím velmi pohodové jízdy. Snažím se držet, co nejblíže Ondrovi přede mnou, tak abych maximálně šetřil síly. Okolo 30 kilometrů ovšem dochází ke kolizi. Mé přední kolo se nachází vpravo od Ondrova zadního. Ondra se posune lehce vpravo a mé přední kolo změní směr do trávy lemující silnici. Díky štěstí a skvělému balancu celou situaci zvládám a vracím se zpět na trať. Trocha adrenalinu neuškodí.

Okolo 40 kilometru odpadá první z naší devatenáctičlenné skupiny. Na 60 kilometru je krásný výhled na jezero a okolo 80 kilometru projíždíme městem Gränna, jehož název se vyskytuje ve švédské verzi hitu skupiny ABBA Super Trouper. Gränna je současně prvním městem s větší hustotou fanoušků a prvním městem na trati, které je vydlážděno žulovými kostkami. Nedaří se mi doplňovat energii dle plánu. Žaludek říká, že už toho bylo dost. Snažím se ho přesvědčit, ale už se trochu těším do prvního depa, až se v žaludku uvolní trocha místa. Bez větších problémů projíždíme Jönköpingem a vjíždíme do prvního depa. Není čas na přemýšlení: vyměnit flašky, odpadky do boxu, potravy do kapes, odskočit si a jede se dál.

Druhý úsek je více kopcovatý a já do něj vyrážím v plné síly. Několik skupin nás předjíždí, ale nejsou dost rychlé, aby nám ujeli. Proto většinu druhého úseku jedeme jako jeden velký peleton s 100 až 150 cyklisty. Překvapení přichází až na na 206 kilometru, kde je otevřený most na kanálu Göta (švéská verze Baťova kanálu spojující Atlantský oceán a Baltské moře). Máme 7 extra minut na rozjímání a hned poté následuje druhé depo.

V druhém depu se od naší skupiny oddělují další dva cyklisté. Jinak vše probíhá stejně jako v depu prvním. Po třech minutách pokračujeme v jízdě. Žaludek má ovšem stále nějaké námitky. Ve třetím úseku opět jedeme jako součást velkého peletonu. Nevýhodou velkého peletonu je, že má dynamiku gumy. Ti vzadu musí v jednu chvíli rychle zrychlovat a o pár desítek sekund později opět brzdit, což není moc energeticky efektivní.

Asi 45 kilometrů před cílem navrhl Simon možnost peleton předjet a šlapat do plných až do cíle. Připojuji se do této skupiny, asi 10 cyklistů. Už po prvních pár kilometrech polovina odpadla a "Bylo nás 5": Simon, Henrik, Frederik, Robin a já. Střídali jsme se na hrotu a jeli přes 45 km/h po rovině. Žaludek se ozýval stále silněji a tak jsem dvě střídání na hrotu vynechal. V této sestavě jsme dorazili až do cíle s časem 8 hodin a 44 minut.

První hodinu po závodě jsem vyjednával (uklidňoval) se žaludkem. Naštěstí jsme celkem rychle dosáhli shody a asi tři hodiny po závodě už jsem si dal večeři. Vzhledem k příjemné teplotě jsem přespal na zahradě. Před polednem jsem se všichni zabalili, uklidili vilu a vyrazili zpět do Stockholmu.

Nyní je týden po Vätternrundan a jsem se sebou spokojen. Dosáhl jsem lepšího výsledku než jsem považoval za možné, v takto krátkém čase. Byl to ovšem jen první ze 4 závodů. Již za tři týdny na mě čeká Vansbrosimningen - překonání 3 kilometrů v řece. Včera jsem poprvé plaval v plaveckém neoprénu a dnes mě to ještě čeká. Již brzy se proto můžete těšit na druhý díl Švéské klasiky.

Fotografie z posledních tréninků, přípravy a závodu.