Švédská klasika - Vasaloppet/Vasův běh

2026-02-22

Čtvrtý a závěrečný díl Švédské klasiky byl ve znamení běžeckého lyžování. Vasaloppet, v českém překladu Vasův běh, je devadesátikilometrový běh na lyžích klasickou technikou. A právě klasická technika ve mně vyvolala respekt a donutila mě potrénovat.

Vzhledem k bídným sněhovým podmínkám a mému odporu platit za vstup do posilovny na lyžařský trenažér jsem začátek přípravy odkládal až do začátku prosince. Jako dárek za obhájení diplomky jsem si pořídil roční vstup do bazénů a posiloven pod správou města Stockholmu. A tak má příprava započala i přes vnitřní odpor na trenažéru. Se stabilním cílem pěti tréninkových hodin týdně jsem pokračoval do Vánoc.

Na Vánoce jsem si půjčil kolečkové lyže v bance volného času (Fritidsbanken) a vzal je na výlet do Česka. Zde jsem poctivě trénoval každý druhý den. Do Poděbrad k elektrárně a zpět. Dokonce i můj bratr se připojil jako psychická podpora na kole. A tatínek vymýšlel, jak ochránit hroty holí před obroušením o asfalt. Kromě zvýšené fyzičky jsem si odnesl i patřičné puchýře na dlaních, jejichž obrysy jsou stále patrné.

Po návratu do Stockholmu už byly sněhové podmínky dobré, a tak probíhal trénink na tratích ostrova Lidingö, na stadionu a z časových důvodů i na trenažéru. Většinou jsem trénoval o samotě, ale párkrát jsem se i spojil s triatlonovými přáteli.

Závod se blížil a jedno z hlavních pravidel je, že těsně před závodem se nemění vybavení. A tak jsem sedmnáct dní před závodem pořídil běžky na klasiku z druhé ruky. Domníval jsem se, že se jedná o běžky s mohérovými pásy. Přeci jen něco zvláštního v té oblasti pod vázáním mají. Již v tréninku běžky ukázaly, že svět s nimi už nebude jako předtím. Průměrná rychlost se změnila z dvanácti na šestnáct kilometrů za hodinu a nebylo pochyb, s jakými běžkami se vydám na start.

Již jsem říkal, že těsně před závodem se nemění vybavení. Pět dní před závodem jsem si pořídil kratší a tvrdší hůlky. Mé původní (bruslařské) hůlky byly příliš dlouhé a do oficiálních závodů bych s nimi nemohl nastoupit. Hůlky musí mít od špičky hrotu k uchycení poutka maximálně 0,83 procenta výšky běžkaře v botách. novými hůlkami jsem si dal krátký trénink na stadionu. Opět naštěstí padly.

Na závod jsem jel společně s přáteli z triatlonového klubu. V týdnu před závodem jsme si zavolali a poladili detaily ohledně ubytování a logistiky. V sobotu v osm na Odenplanu (náměstí ve Stockholmu) byl sraz a nás šest, čtyři závodníci – Quentin, Inti, Charlotte a já – a dva podporovatelé – Sam a Nic, vyrazilo směr Mora. Po pěti hodinách jízdy jsme byli v cíli, vyzvedli si své startovní balíčky a prošli se po malebném městečku (asi velikosti Nymburka).

Poté naše kroky (otáčky motoru) mířily do vesničky Nusnäs, kde jsme měli pronajatý domeček. Prošli jsme se a poté se již pustili do přípravy večeře a finálních příprav na brzké ranní vstávání. Večeře byla rýže s kari omáčkou, mrkví a brokolicí. Skalní příznivci nutriční strategie carb loading – zvyšování příjmu sacharidů před závodem a snížení tuků a hlavně vlákniny – vypreparovali i mrkev a brokolici a s omáčkou to také pro jistotu nepřeháněli.

Jediný, kdo na místě mazal lyže sjezdovým voskem, jsem byl právě já. A měl jsem na to profi výbavu: žehlička na prádlo společně s teploměrem na maso tak, abych dosáhl té správné teploty. Ostatní měli vše již připraveno. Dalšími klíčovými body bylo, jak se obléci a jak se stravovat. Otázku oblečení jsem měl jasnou: merino + mikina nahoře, legíny dole, kukla, čepice, rukavice, podkolenky a brýle. Ale co budu po těch plánovaných osm hodin jíst? Nakonec jsem zabalil deset gelů a zbylé předal našim podporovatelům s tím, že si je doplním v polovině závodu. A v sedm hodin již byl nejvyšší čas jít na kutě.

Budíček ve tři hodiny ráno, převléknutí, naložit vše do auta a ve tři třicet plánovaný odjezd. Všechna skla poctivě namrzla, a tak vyrážíme s mírným zpožděním. Po čtvrté hodině již stojíme v řadě na autobus na start. Za devadesát minut jsme na startu v Sälenu. Šest hodin ráno, venku minus patnáct. V šest hodin se otvírají brány do startovního pole, a kam si kdo položí lyže, tam bude startovat. Dostávám se do třetí řady. Poslední ujištění, že mám vše, odložení krosny s věcmi, které chci mít v cíli, do náklaďáku, toaleta – tuhle část je potřeba dobře plánovat, fronta má dvacet až třicet minut – a hurá na start. V každé vlně startuje tisíc až tisíc pět set běžkařů, a tedy je vhodné vědět, kam přesně jsem si ty běžky položil. Svléknutí bundy, dopití teplé vody z termosky a odhození finální igelitky (s mým číslem) na okraj. Vážení čtenáři, je to tu, dostali jste se až ke startu Vasova běhu.

V neděli dvaadvacátého února 2026 v sedm hodin a deset minut startuje druhá vlna Vasova běhu a já s ní. V mírném pološeru nás čeká první kopec. Již zde zjišťuji, že mé pásy nefungují nebo fungují zanedbatelně. Na přemýšlení není čas, co nezvládnou pásy, musí odmakat záda a ruce. Hmm hmm... nebo se to dá vyjít stromečkem. Na vrcholu nás čeká východ slunce, obloha je bez mráčku, všude bílo, takhle by to šlo.

Velké množství lidí vede k poměrně časté změně stopy. Zkouším si za jízdy otevřít gel, což vede k pádu. Nutriční plán byl každých dvacet minut gel. První stanicí Smågan na dvanáctém kilometru projíždím. Následuje rovná část. Druhá stanice Mångsbodarna, zde hlásí mé jméno, což nakopává mé ego k dalšímu výkonu. Následuje dlouhý sjezd, během kterého se z čepice stává kus ledu, nasazuji kuklu a na ni to, co bývalo čepicí. Stoupám na Risberg, kde je další stanice a opět mě vítají „Jakub Růžička from Czechia, welcome to Risberg“ (v českém překladu „Jakub Růžička z Česka, vítej na Risbergu“). Dávám kelímek borůvkové polévky a jede se dál. Držím rychlost okolo patnácti kilometrů v hodině. Před polovinou závodu v Evertsbergu cítím, že mi ubývá sil. Dávám dva gely.

Na Evertsbergu jsou Sam a Nic, zbavuji se zmrzlých lahví s vodou, doplňuji gely, dávám si banán. Nevím, co se stalo, ale jako bych od Sama a Nic načerpal novou energii. Stopa drží perfektně a množství běžkařů také prořídlo, což vede k parádním sjezdům. Vjíždím na Oxberg, ano i zde vyhlašují mé jméno. Odteď se jedná o závod s časem, půjde to pod šest hodin? Jedu strategicky rychle na rovinkách, odpočívám při sjezdech a stromečkem do kopce. Držím se svého nutričního plánu a sil neubývá. Kilometry utíkají a lhal bych, kdybych tvrdil, že tuším, jak vypadá okolí trasy těchto posledních třiceti kilometrů. Soustředil jsem se jen na prožitek z jízdy a rychlost.

Pár minut po jedné hodině jsem projel cílem s časem pět hodin, padesát šest minut a dvacet pět vteřin. Tím jsem překonal svá očekávání a dokončil celou Švédskou klasiku v čase 17:55:38.

Tímto končí i série článků o mé cestě Švédskou klasikou. Co přijde dál?

P.S. Na rozdíl od Vätternrundanu (cyklistická část Švédské klasiky) se ani následující den nedostavila bolest svalů, jen bolest naraženého kolene z pádu.